Noční hlídka

Co obraz zobrazuje

Na obrovském plátně vychází z tmavého průchodu skupina amsterdamských měšťanských střelců. Uprostřed vykračuje kapitán Frans Banninck Cocq v černém obleku s červenou šerpou. Levou ruku natahuje vpřed a podle Rijksmusea právě dává poručíkovi Willemu van Ruytenburchovi rozkaz, aby se setnina dala do pochodu. Poručík vedle něj je oblečený ve světle žlutém s bílou šerpou. Kolem nich se muži teprve řadí: jeden zvedá prapor, další nabíjejí a čistí muškety, vpravo bubeník tluče do bubnu a u jeho nohou je pes. Vlevo za kapitánem prochází zástupem dívka ve zlatavých šatech, kterou zasáhlo jasné světlo. Celkem je na obraze 34 postav. Světlo dopadá jen na několik míst, kapitánovu ruku, poručíka a dívku, a zbytek scény ponechává v polostínu. Navzdory názvu nejde o noční výjev.

Kapitán a poručík

Kapitán Banninck Cocq a poručík van Ruytenburch tvoří střed obrazu. Tmavá a světlá postava stojí těsně vedle sebe, takže se navzájem zvýrazňují. Rozkaz k pochodu dává kapitán gestem natažené ruky.

Dívka ve světle

Dívka v zářivých šatech má u pasu zavěšené mrtvé kuře. Podle Rijksmusea byla maskotem setniny. Kuřecí drápy (nizozemsky klauw) podle výkladu odkazují na název střeleckého cechu klovenierů. Rembrandt na ni namířil světlo stejně jako na kapitánovu ruku.

Bubeník

Na pravém okraji tluče do bubnu najatý bubeník. Podle anglické Wikipedie ho Rembrandt do obrazu přidal zdarma, mezi platící členy setniny nepatřil. Zvuk bubnu a štěkající pes dodávají scéně hluk a pohyb.

Muž v červeném

Muž v červeném vlevo nabíjí mušketu. Rijksmuseum upozorňuje, že obraz ukazuje celý postup střelby: vlevo se zbraň nabíjí, uprostřed za kapitánem se z ní střílí a vpravo ji jiný muž čistí.

Stín ruky a znak Amsterdamu

Na poručíkův světlý kabátec dopadá stín kapitánovy natažené ruky. Mezi palcem a prsty stínu je vyšitý znak města Amsterdam. Rijksmuseum to vykládá jako vzkaz, že město je v rukou domobrany v bezpečí.

Příběh vzniku

Obraz objednal kapitán Frans Banninck Cocq se sedmnácti členy své setniny. Podle Rijksmusea musel Rembrandt zakázku dostat nejpozději v prosinci 1640, protože jeden z namalovaných mužů tehdy zemřel. Hotový byl v roce 1642, ve stejném roce, kdy malíři zemřela manželka Saskia. Byl určen do velkého sálu nové budovy Kloveniersdoelen, sídla amsterdamského cechu střelců. Do stejného sálu vzniklo ještě několik dalších skupinových portrétů od jiných malířů. Členové setniny podle anglické Wikipedie zaplatili dohromady 1 600 guldenů, tedy na tehdejší dobu velmi vysokou částku.

V roce 1715 obraz přestěhovali do amsterdamské radnice na náměstí Dam, dnešního Královského paláce. Aby se vešel mezi dvoje dveře, odřízli z něj čtyři pruhy, největší z levé strany. Ztratily se tak dvě postavy. Odříznuté kusy se nikdy nenašly. Jak obraz vypadal původně, ukazuje menší kopie Gerrita Lundense ze 17. století, kterou vlastní londýnská National Gallery. Na štítu nad postavami jsou napsaná jména osmnácti mužů; štít byl podle anglické Wikipedie domalován kolem roku 1715.

Název Noční hlídka obraz původně neměl. Rijksmuseum uvádí, že se poprvé objevuje v dokumentu z roku 1797. Obraz byl tehdy pokrytý ztmavlým lakem, kvůli kterému scéna působila jako noční. Oficiální název zní Setnina II. obvodu pod velením kapitána Franse Banninck Cocqa. Od roku 1885 visí v budově Rijksmusea. Patří městu Amsterdam a muzeum ho má dlouhodobě zapůjčené.

Obraz prožil několik útoků. V roce 1911 ho napadl muž nožem, v roce 1975 do plátna jiný útočník udělal dvanáct řezů a v roce 1990 ho muž postříkal kyselinou, která naštěstí poškodila jen lak. Za druhé světové války byl obraz ukrytý, od roku 1942 v jeskyni v hoře Sint-Pietersberg u Maastrichtu. Rijksmuseum uvádí, že ho restaurátoři ošetřili nejméně pětadvacetkrát. Od července 2019 probíhá projekt Operation Night Watch: po pěti letech výzkumu restaurátoři přímo v sále, ve skleněné komoře před očima návštěvníků, odstraňují starý lak.

Proč je tak slavný

Skupinový portrét v pohybu

Rembrandt podle Rijksmusea jako první namaloval skupinový portrét, na kterém postavy opravdu něco dělají. Ze zakázkového portrétu tak udělal živou scénu.

Světlo a tma

Silný kontrast světla a stínu (šerosvit) vede oko k několika vybraným místům. Rijksmuseum obraz označuje za Rembrandtovo největší a nejslavnější plátno.

Symbol Nizozemska

Rijksmuseum ho považuje za nejslavnější a nejdůležitější obraz Nizozemska a za srdce celého muzea. Restaurování před zraky návštěvníků sleduje veřejnost i online.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Kompozice je postavená na diagonálách a na střídání světla a tmy. Kapitán a poručík kráčejí šikmo k divákovi, prapor, píky a muškety vytvářejí šikmé linie, které vedou pohled napříč obrazem. Postavy nestojí v řadě, ale v několika skupinách za sebou, takže scéna má hloubku. Nejjasnější místa, poručík a dívka, leží vedle sebe vlevo od středu a tmavý kapitán mezi nimi. Pro vlastní malbu je nejcennější lekce světla: nasvítit jen to podstatné a zbytek nechat zaniknout v teplých tmavých tónech.

Paleta

• Teplá černá (pozadí)
  #18130E
• Tmavá umbra (stíny)
  #4B371D
• Okrová zlatá (poručíkův kabátec)
  #BAA877
• Světlá okrová (dívka)
  #8E7B56
• Červenohnědá (muž v červeném)
  #652F11
• Hnědá siena (buben)
  #6C5027

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce. Obraz je kvůli starému laku tmavší a žlutější než v Rembrandtově době; restaurování v rámci projektu Operation Night Watch lak postupně odstraňuje.

Světlo jen na podstatné

Vyberte jednu nebo dvě části obrazu, které nasvítíte světlými tóny, a vše ostatní ztlumte do tmavých hnědí. Divák se podívá přesně tam, kam chcete.

Tmavá vedle světlé

Postavte tmavý tvar těsně vedle světlého, třeba tmavou postavu vedle světlé zdi. Kontrast oba tvary zvýrazní bez jediné linky.

Pohyb po diagonále

Hlavní linie obrazu, cestu, větve nebo postavy, veďte šikmo místo vodorovně. Obraz tím získá pohyb a nebude působit strnule.

Chci namalovat svoji Noční hlídku

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Noční hlídka visí v Rijksmuseu, Museumstraat 1, Amsterdam, v Galerii Noční hlídky (Nachtwachtzaal). K 21. 10. 2026 je podle webu muzea vystavená. Restaurování probíhá přímo v sále za skleněnou stěnou, takže restaurátory můžete pozorovat při práci.

Vstupenky s konkrétním dnem a časem vstupu kupujte na oficiálním webu Rijksmusea. V muzeu najdete i další Rembrandtova díla, například Židovskou nevěstu a Syndiky soukenického cechu.

Nejbližší dílo autora od Prahy: Učenec ve studovně (1634) ve sbírce Národní galerie Praha. Vystavení si ověřte u galerie. Další díla najdete na stránce obrazy Rembrandta naživo.

Zajímavosti a mýty

• Mýtus: obraz zachycuje noční hlídku. Ve skutečnosti jde o denní výjev a setnina se chystá k pochodu. Dojem noci vytvořil ztmavlý lak, který dal obrazu i jeho pozdější jméno.
• Když v roce 1715 Noční hlídku stěhovali do radnice, odřízli z ní čtyři pruhy. Největší kus chybí vlevo a žádný z odřezků se nenašel.
• Noční hlídka měří 379,5 × 453,5 cm a podle Rijksmusea je Rembrandtovým největším plátnem.
• V roce 1898 obraz přenesli přes náměstí Museumplein do Stedelijk Museum na Rembrandtovu výstavu u příležitosti nástupu královny Vilemíny na trůn.
• Zakázku na obraz musel Rembrandt dostat před prosincem 1640, protože jeden z namalovaných střelců tehdy zemřel. Jak dlouho na obraze pracoval, nevíme.

Další díla autora

• 
  Anatomie doktora Tulpa

  1632 · Mauritshuis, Haag
• 
  Židovská nevěsta

  kolem 1665–1669 · Rijksmuseum, Amsterdam
• 
  Syndikové soukenického cechu

  1662 · Rijksmuseum, Amsterdam
• 
  Učenec ve studovně

  1634 · Národní galerie Praha

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Tři Grácie

  Peter Paul Rubens · 1630–1635 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Dvorní dámy

  Diego Velázquez · 1656 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Smějící se kavalír

  Frans Hals · 1624 · baroko
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Povolání svatého Matouše

  Caravaggio (Michelangelo Merisi) · 1599–1600 · baroko