Napoleon překračuje Alpy

Co obraz zobrazuje

Napoleon Bonaparte, tehdy první konzul Francie, sedí na vzpínajícím se koni na skalnatém horském svahu. Obrací hlavu k divákovi a pravou rukou ukazuje vzhůru k vrcholu. Levou drží otěže. Má generálskou uniformu, dvourohý klobouk se zlatým lemem a šavli. Kolem něj vlaje velký plášť, ve vídeňské verzi sytě červený, a stejný vítr čechrá hřívu a ocas koně. Vzadu stoupají do hor drobní vojáci s dělem, nebe je zatažené tmavými mraky. Na kamenech v popředí jsou vytesaná jména tří vojevůdců, kteří Alpy překročili: Bonaparte, Hannibal a Karel Veliký (Karolus Magnus). Na koňském postroji je podpis a datum. Obraz je velký, všechny verze měří přes dva metry na výšku.

Pět verzí se liší v detailech. První verze z Malmaisonu má oranžový plášť a strakatého koně, berlínská červený plášť a ryzáka, vídeňská a první versailleská verze grošovaného bělouše. Liší se i výraz tváře a postroj.

Tvář obrácená k divákovi

Napoleon odmítl Davidovi sedět modelem. Podle Malmaisonu prohlásil, že nikoho nezajímá, zda jsou portréty velkých mužů podobné, stačí, když v nich žije jejich génius. Tvář je proto idealizovaná.

Gesto ke vrcholu

Zdvižená ruka ukazuje cestu přes hory. Postavu podle anglické Wikipedie pózoval Davidův syn na žebříku, uniformu a klobouk z bitvy u Marenga si malíř od Napoleona vypůjčil.

Vzpínající se kůň

Napoleon si přál být zobrazen „klidný na ohnivém koni“. Ve skutečnosti přešel průsmyk na mule, která byla na zasněžené stezce jistější.

Jména na skalách

Jméno Bonaparte stojí na kameni nad Hannibalem a Karlem Velikým. Hannibal šel přes Alpy se slony v roce 218 př. n. l., Karel Veliký v roce 773. Napoleon se tak staví do jejich řady.

Vojsko a dělo v pozadí

Pod koněm postupují do svahu drobní vojáci s dělem. Připomínají, že přechod byl náročná vojenská operace, ale na obraze slouží hlavně jako měřítko pro hrdinu.

Příběh vzniku

V květnu 1800 vedl Bonaparte záložní armádu přes průsmyk Velký Svatý Bernard do Itálie. Riskoval, protože průsmyk byl na jaře považovaný za těžko schůdný, a překvapení se vyplatilo: tažení skončilo v červnu vítězstvím u Marenga. Podle Fondation Napoléon a muzea v Malmaisonu si obraz krátce nato objednal španělský král Karel IV. Chtěl ho pověsit v sále slavných vojevůdců královského paláce v Madridu. David první verzi namaloval na přelomu let 1800 a 1801 během zhruba čtyř měsíců.

Bonaparte obraz uviděl v Davidově ateliéru a objednal další tři verze: pro zámek Saint-Cloud, pro knihovnu Invalidovny v Paříži a pro palác v Miláně, hlavním městě Cisalpinské republiky. Pátou verzi si David ponechal v ateliéru. Na některých mu pomáhali žáci Jérôme-Martin Langlois a George Rouget.

Verze pak cestovaly s dějinami. Madridskou odvezl v roce 1812 Josef Bonaparte do exilu v USA a jeho potomci ji v roce 1949 odkázali muzeu na zámku Malmaison u Paříže. Verzi ze Saint-Cloud odvezli pruští vojáci maršála Blüchera do Berlína, dnes je na zámku Charlottenburg. Verze z Invalidovny skončila ve Versailles, kam se v roce 1979 dostala i pátá verze. Milánskou zabavili v roce 1816 Rakušané a v roce 1834 ji převezli do Vídně. Patří Kunsthistorisches Museum a vystavuje ji Belvedere.

Proč je tak slavný

Portrét jako propaganda

Obraz neukazuje skutečnost, ale ideál. Klidný vůdce na divokém koni, jména slavných předchůdců a vichřice z něj dělají symbol vůle a moci.

Nejreprodukovanější obraz Napoleona

První dvě verze byly vystaveny v Louvru v červnu 1801. Díky rytinám a kopiím se obraz rychle stal nejrozšířenějším obrazem Napoleona, od plakátů po poštovní známky.

Obraz, na který se odpovídá

V roce 1850 namaloval Paul Delaroche střízlivou odpověď s Napoleonem na mule. Davidův obraz cituje i John Everett Millais v obraze Černý Brunšvičan.

Co si z obrazu vzít pro vlastní malbu

Celá kompozice stojí na úhlopříčce, která vede od kopyt koně vlevo dole přes jezdcovo tělo až ke zdvižené ruce vpravo nahoře. Stejným směrem stoupá i svah hory a táhnou vojáci, takže oko neustále míří vzhůru. Plášť a hříva vlají opačným směrem a vytvářejí protipohyb, který dodává scéně dynamiku. Nejsytější barva, červený plášť, je přesně uprostřed obrazu kolem jezdce. Pro vlastní malbu si vezměte silnou úhlopříčku pro pohyb, jednu výraznou barvu v místě hlavního motivu a protisměrné linie, které obraz rozpohybují.

Paleta

• Rumělkově červená
  #A23322
• Teplá šedobílá
  #C2AF9C
• Tmavá pruská modř
  #1E2A3A
• Okrově žlutá
  #C49A4A
• Šedozelená skal
  #48534A
• Tmavá umbra
  #251E1C

Barvy jsou orientačně odečtené z digitální reprodukce vídeňské verze a od originálu se mohou lišit.

Úhlopříčka pro pohyb

Hlavní linii obrazu veďte šikmo zdola nahoru. Vodorovné a svislé linie působí klidně, úhlopříčka dodá scéně energii.

Protipohyb ve větru

Když se něco pohybuje jedním směrem, nechte vlasy, látku nebo mraky vlát proti němu. Pohyb pak působí silněji.

Barva tam, kde je děj

Nejsytější barvu použijte jen u hlavního motivu a okolí nechte tlumené. Oko ji najde jako první.

Chci namalovat svůj obraz plný pohybu

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Jak ho vidět naživo

Pro diváka z Česka je nejbližší vídeňská verze. Patří do sbírky Kunsthistorisches Museum a podle Fondation Napoléon i Wikidat ji vystavuje Belvedere ve Vídni. Aktuální vystavení si ověřte předem na webu Belvederu, kde koupíte i vstupenky. Ve Vídni lze cestu spojit s obrazy Gustava Klimta, včetně Polibku.

První verze visí na zámku Malmaison v Rueil-Malmaison u Paříže; muzeum má provozní informace na svém webu. Další verze jsou na zámku Charlottenburg v Berlíně a dvě v zámku Versailles. Přehled Davidových děl v galeriích najdete na stránce kde vidět obrazy Jacquese-Louise Davida.

Zajímavosti a mýty

• Mýtus: Napoleon přejel Alpy na ohnivém koni. Ve skutečnosti přešel průsmyk za dobrého počasí na mule, kterou vedl místní průvodce.
• Napoleon odmítl Davidovi pózovat. David vyšel z busty a postavu namaloval podle svého syna, který seděl na žebříku.
• Jako modely posloužili dva Napoleonovi koně: klisna la Belle na berlínské verzi a slavný bělouš Marengo na verzích ve Versailles a ve Vídni.
• Rozměry vídeňské verze se ve zdrojích liší: Kunsthistorisches Museum uvádí 246 × 231 cm, jiné zdroje kolem 264–275 × 232 cm.

Další díla autora

• 
  Smrt Marata

  1793 · Královská muzea krásných umění Belgie, Brusel
• 
  Korunovace Napoleona

  1805–1807 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Sabinky

  1799 · Musée du Louvre, Paříž
• 
  Přísaha Horatiů

  1784 · Musée du Louvre, Paříž

Podobné obrazy

• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Velká odaliska

  Jean-Auguste-Dominique Ingres · 1814 · klasicismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Nahá Maja

  Francisco Goya · 1797–1800 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Mnich u moře

  Caspar David Friedrich · 1808–1810 · romantismus
• Obrázek doplníme s vlastní stránkou
  Vor Medúzy

  Théodore Géricault · 1818–1819 · romantismus