Karel Škréta

Život v kostce

Mládí v protestantské Praze (1610–1628)

Karel Škréta Šotnovský ze Závořic se narodil v roce 1610 v Praze, v domě U Černého jelena vedle Týnského chrámu. Rodina patřila k protestantské drobné šlechtě; otec Konrád byl úředníkem královské komory a zemřel, když byly Karlovi tři roky. Chlapec dostal důkladné humanitní vzdělání, ovládal latinu, němčinu a italštinu. Kde se naučil malovat, není jisté; obvykle se uvádí okruh dvora Rudolfa II., snad u rytce Aegidia Sadelera. Rodina měla vlivné příbuzné: děd Jan Škréta, původně kožešník z moravské Olešnice, se vypracoval na staroměstského konšela a v roce 1570 získal šlechtický titul, strýc Pavel byl kutnohorským mincmistrem a po otcově smrti Karlovým poručníkem. Jiný strýc, Daniel, patřil k vůdcům stavovského povstání a po porážce na Bílé hoře uprchl před rozsudkem smrti. Protestantům se v Čechách žilo stále hůř a v roce 1628 odešel Karel s matkou do exilu.

Benátky a Řím (1630–1638)

Kolem roku 1630 se usadil v Benátkách, kde několik let studoval obrazy Tiziana, Tintoretta a Veroneseho. Navštívil i Boloňu a Florencii a v roce 1634 přišel do Říma. Tam se stal členem spolku převážně nizozemských malířů Bentvueghels, kde dostal přezdívku Slagzwaard, tedy „široký meč“. Už v Itálii se prosadil jako portrétista; z roku 1635 pochází jeho podobizna od benátského malíře Tiberia Tinelliho, kterou dnes vlastní Národní galerie Praha.

Návrat a vrchol (1638–1660)

V roce 1638 se vrátil do Prahy, přestoupil ke katolické víře a soudně získal zpět zabavený rodinný majetek. Bydlel a pracoval v domě U Hájků na Ovocném trhu. Měl prý vznětlivou povahu a dostával se do sporů; podle tradice při jedné šarvátce dokonce zabil protivníka. Zároveň byl uznávanou autoritou ve věcech umění a podílel se na restaurování a záchraně řady starších děl. Jeho první velkou zakázkou byl cyklus ze života svatého Václava pro kostel bosých augustiniánů na Zderaze, z něhož se zachovalo osm obrazů včetně Narození sv. Václava. V roce 1645 se oženil a otevřel vlastní dílnu, v letech 1651–1661 stál v čele pražského malířského cechu. V roce 1647 namaloval pro kapli Vlašské kongregace na Malé Straně obraz Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem, kde podle tradice zachytil i sám sebe. Roku 1653 vznikla Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho s rodinou, skupinový portrét rodiny při práci, který nemá v tehdejší střední Evropě mnoho obdob.

Pozdní léta (1660–1674)

Ke konci života maloval monumentální oltářní obrazy pro Týnský chrám, katedrálu sv. Štěpána v Litoměřicích a další kostely; s jeho dílnou spolupracovali pomocníci, takže kvalita pozdních prací kolísá. Současně portrétoval šlechtu, často v mytologických a divadelních převlecích: Marii Maxmiliánu ze Šternberka zachytil v roce 1665 jako tančící pastýřku, jindy dvojici Františka Antonína Berky z Dubé a Aloisie Ludoviky Montecuccoli jako Parida a Helenu. Mezi jeho poslední práce patří pašijový cyklus pro kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. Vedle maleb kreslil předlohy pro grafiku: univerzitní teze, portréty i cyklus 99 jezuitských mučedníků pro knihu Matěje Tannera vydanou v Praze roku 1675, který do mědi převedl Melchior Küsel. Národní galerie Praha věnovala Škrétovým univerzitním tezím v roce 2023 samostatnou publikaci. Zemřel v Praze 30. 7. 1674 a 1. 8. byl pohřben v kostele sv. Havla na Starém Městě. Na jeho bezprostřední odkaz navázal o generaci mladší Petr Brandl.

Jak maloval

Škréta maloval olejem na plátně, oltářní obrazy často ve formátech přes dva metry. Spojil benátskou barevnost, kterou poznal u Tiziana a Veroneseho, s temnosvitem (šerosvitem) Caravaggiových následovníků, tedy s ostrým světlem, které vyzdvihne postavy z tmavého pozadí. Kompozice staví klidně a přehledně, s pevně stojícími postavami, vlámským smyslem pro látky a boloňskou střídmostí. Jeho silnou stránkou jsou tváře. U portrétů vystihne povahu modelu skromnými prostředky: jedna světlá plocha tváře, tmavý oděv, výrazný bílý límec a gesto rukou. Na velkých oltářních obrazech pracuje s teplými hnědými a červenými tóny, jasné barvy si nechává pro hlavní postavu. Byl také zručný kreslíř a jeho předlohy převáděli do rytin grafici jako Václav Hollar nebo Melchior Küsel.

Co se od Karla Škréty naučit: 4 tipy pro akryl

• Tmavé pozadí, světlá tvářNatřete pozadí tmavou hnědou nebo olivovou a nejsvětlejší tón si nechte jen pro hlavní motiv. Kontrast ho vytáhne dopředu bez dalších detailů.
• Bílá jako akcentDo tmavého obrazu dejte jednu malou čistě bílou plochu, třeba límec, ubrus nebo oblak. Oko na ni skočí jako první.
• Teplá zemitá paletaZkuste obraz namalovat jen siennou, umbrou, okrem, červení a bílou. Omezená teplá paleta drží obraz pohromadě.
• Gesto vyprávíRuce nejsou vedlejší. Natočte je tak, aby ukazovaly k tomu podstatnému, a obraz začne vyprávět sám.

Chci malovat jako Karel Škréta

Na malířském večeru ArtMoment si za tři hodiny namalujete vlastní obraz s lektorem, i když jste nikdy nemalovali. Vyberte si nejbližší termín nebo zážitek, který vás láká.

Nejslavnější obrazy

Většinu Škrétových hlavních obrazů vlastní Národní galerie Praha a vystavuje je ve Schwarzenberském paláci. Velké oltářní obrazy zůstaly v pražských kostelech. Obrázky jsou věrné reprodukce volných děl z Wikimedia Commons a otevřené sbírky Clevelandského muzea umění.

• 
  Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny

  1653 · olej na plátně, 185 × 251 cm, Národní galerie Praha (O 560)
• 
  Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem v Miláně

  1647 · olej na plátně, 210 × 247,5 cm, Národní galerie Praha (O 2579)
• 
  Narození sv. Václava

  kolem 1640 · z cyklu pro kostel na Zderaze, 136 × 222 cm, Národní galerie Praha (O 18924)
• 
  Sv. Martin se dělí s žebrákem o plášť

  40. léta 17. století · 324 × 186 cm, z kostela sv. Martina ve zdi, Národní galerie Praha (O 18930)
• 
  Podobizna maltézského rytíře Bernarda de Witte

  1651 · olej na plátně, 100 × 75 cm, Národní galerie Praha (O 2652); další verze v Drážďanech
• 
  Berka z Dubé a Montecuccoli jako Paris a Helena

  kolem 1670–1672 · olej na plátně, 110 × 88,7 cm, Národní galerie Praha (DO 4250)
• 
  Nanebevzetí svatého Jeronýma (kresba)

  kresba, Cleveland Museum of Art (1954.691), otevřená sbírka CC0

Kde vidět jeho obrazy naživo

Nejvíc Škrétových obrazů uvidíte v Praze, v Národní galerii a v kostelech, pro které je maloval. Stav jsme kontrolovali na oficiálních webech 23. 10. 2026; před návštěvou si ho ověřte.

Nejblíž máte Škrétu přímo v Praze: ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí, v Týnském chrámu a u sv. Mikuláše na Malé Straně. Pohřben je v kostele sv. Havla na Starém Městě.

Zajímavosti

• Škrétu proslavila i opera: Karel Bendl napsal na libreto Elišky Krásnohorské komickou operu Karel Škréta, uvedenou v roce 1883. Předlohou byla veselohra Václava Aloise Svobody z roku 1841.
• Mezi římskými malíři spolku Bentvueghels si každý nový člen vysloužil přezdívku. Škréta dostal jméno Slagzwaard, tedy „široký meč“.
• Podobizna Dionysia Miseroniho s rodinou z roku 1653 patří podle české odborné literatury k celoevropsky výjimečným skupinovým portrétům rodiny v pracovním prostředí.
• Na obraze Sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem z roku 1647 bývá v jedné z postav rozpoznáván Škrétův autoportrét.
• Škrétovo jméno nesou ulice v desítce českých měst, mimo jiné na pražských Vinohradech, v Brně, Ostravě, Olomouci a Plzni.

Související malíři

• Bez obrázku
  Václav Hollar

  🇨🇿 1607–1677 · baroko
• Bez obrázku
  Rembrandt van Rijn

  🇳🇱 1606–1669 · baroko
• Bez obrázku
  Diego Velázquez

  🇪🇸 1599–1660 · baroko
• Bez obrázku
  Frans Hals

  🇳🇱 cca 1582–1666 · baroko